Tady nikdo nelajkuje kočičky. Podíváme se co to STRAVA je a zda stojí za to se zabývat dalším nástrojem pro měření a sdílení vašich aktivit.
Sejde se bár běžců a řeší, co kdo používá za sporttestry, případně appky na vyhodnocování tréninků.
"Mám Garminy a používám Connect."
"Já zase Suunta a s tou jejich appkou."
"Kámoš má Polar a jejich Flow vypadá dobře."
"Tuhle jsem viděl Corosy a ten Training Hub je fakt super."
"Nedám dopustit na Apply."
No a teď si představte, že by si v téhle různorodé skupině chtěli mezi sebou sdílet uskutečněné aktvity, trasy...
Sdílením je myšleno mít možnost s tím záznamem něco dělat, např. prohlídnout si v detailu trasu, podívat se, jaké ostatní běhají tempo, jakou mají srdeční frekvenci atd., stáhnout si trasu pro navigaci..., ne jenom shlídnout nějakou fotku na FB.
Zapomeňte na lajky pod fotkami kočiček, tady jde o opravdové sportovní výkony!
Můžete se připojit k různým skupinám a komunitám, bez ohledu na značku sporttestru, který kdo používá, sledovat své přátele a sdílet své běžecké dobrodružství.
Nástroj, který není vázán na jednu značku sporttestru. Bez ohledu na to, jestli preferujete Polar, Garmin nebo Suunto, Strava, je tady pro všechny.
V originálních systémech výrobců sporttestrů by bylo obtížné nebo dokonce nemožné sdílet své běžecké údaje s přáteli, kteří používají jinou značku. Ale s pomocí Stravy se tento problém stává minulostí.
Strava vám umožňuje propojit svůj sporttester s aplikací a jednoduše sdílet své tréninkové údaje s kýmkoli, bez ohledu na to, jaký sporttester používá.
Byly doby (no jo, už jsem pamětník...), kdy se data z hodinek stahovala do počítačů a speciálních programů pomocí IR nebo dokonce kabelu. A bez GPS záznamů.
Já jsem třeba začínal s Polary a veškerá data byla uložená na lokálním počítači a přečíst se dala pouze v jejich Precision Performance sw.
Jedním z největších problémů při změně sporttesteru je ztráta tréninkové historie a údajů.
Ale se Stravou se nemusíte bát ztráty důležitých informací.
Pokud se rozhodnete změnit značku sporttestru, vaše tréninková historie a údaje zůstanou zachovány.
Řešením je použití cloudového systému nějaké třetí strany. Vlastně všichni výrobci sportovních hodinek umožňují napojení do nějakého jiného systému, a že je jich dost...
Strava je jednou z nejpopulárnějších aplikací pro sledování tréninků na světě, a to nejen mezi rekreačními běžci, ale také mezi profesionálními sportovci.
S více než 100 miliony registrovaných uživatelů po celém světě je Strava nejrozšířenější sociální sítí pro sportovce.
Strava nabízí jak bezplatnou, tak placenou verzi aplikace.
Zatímco bezplatná verze nabízí základní funkce pro sledování a sdílení tréninkových údajů, placená verze poskytuje pokročilé analytické nástroje, personalizované tréninkové plány, vylepšené zobrazení tréninkových dat a další exkluzivní funkce.
Androidí i Apple appka, jak v mobilu tak na hodinkách. Samozřejmě v libovolném prohlížeči.
Ano, aplikaci Strava můžete používat jako náhradu za sporttester, protože Strava poskytuje možnosti sledování tréninku, podobně jako sporttestery. Strava umožňuje uživatelům zaznamenávat různé aktivity, včetně běhu, jízdy na kole, plavání a dalších sportů, a poskytuje detailní údaje o tréninku, jako jsou trasy, rychlost, tempo, srdeční frekvence a další. Takže ano, můžete použít Stravu místo sporttesteru.
Zkuste si free verzi a uvidíte.
Máme tam skupinu Beˇhej Babice, můžete se připojit.
Šíleně to bolelo, přestával jsem chvílema vidět... Tak jsem skončil v péči zdravotníků.
Pavel W. Jeden ze zakladatelů Beˇhej Babice, Zastupitel obce Babice, sportovec, trenér malých ragbistů, fotograf, manžel a táta. Nově ambasadorem v projektu "Rozběháme Česko" pro naši obec Babice. Myslel si, že ho rozhovor mine, ale krom zmíněného je skvělý vytrvalostní běžec a srdcem sakra babičák. Takže okénko v "Příběhy Babičáků" je připraveno právem i pro něj.
1. Pavle, pro spousty lidí si v Babicích známou tváří. Alespoň já to tak vnímám. Úřad, rugby, fotografování, společenské události. Není akce, na které bys nebyl vidět. Jak dlouho tu žiješ a co tě sem přivedlo?
Jsem Centropražák, vyrůstal jsem na Vinohradech, pak žil léta v Karlovce. Tady jsme v podstatě náhodou. Že tohle místo existuje jsme zjistili, až když jsme vybírali pozemek. 2008 jsme ho pořídili, 2010 kolaudovali a začali tu nějak fungovat. Více se sžívat s vesnicí jsme se ovšem začali až nějak po roce 2017, až s dcerkou. Je to tu fajn, spousta aktivních lidí, ať už jde o sport, či cokoliv jiného.
2. Jak dlouho vlastně běháš a jaké sporty tomu předcházely? Musím říct, že když jsme se seznámili, tak jsem tě vlastně vůbec neodhadl.
Když jsem byl dítě, chodil jsem do něčeho, co se jmenovalo Klokánek (Bohemians, dnes Sokol Vinohrady v Praze), takový multisport, dělali jsme všechno - od plavání přes atletiku až po šerm, ovšem mě to moc nebavilo a ani rodiče mě do toho příliš netlačili. Tak jsem se pak na to vy... a měl docela dlouhou pauzu. Až nějak kolem třicítky jsem se vrhnul znovu do nějakého pořádného pohybu, a to sice MTB - konkrétně maratony. Odjezdil jsem komplet několik sezón seriálu Kolo pro život. Bylo to fajn, v létě, v zimě jsem jezdil na kole i do práce, a po práci jsem třeba ještě objel 3/4 Prahy, abych najel nějaký objem. Ještě před kolem jsem dělal trochu i jezdectví - no a jednou jsem docela šeredně slítnul z koně.. Pak ještě párkrát jsem si i na tom kole rozbil tlamu, až jsem skončil se zády a esíčky na ortopedii. A tam mi doktor řekl, že nejlepší co můžu pro tělo udělat, je běh terénem. To a tak jsem začal běhat - pamatuju ještě na svůj první výběh ve Stormovce po trávě - jaký to byl pro mě tenkrát terén :-)
3. Za tebe tvůj nejhezčí závod? Vím, že zážitků máš na celovečerní vyprávění, ale vypíchni ten nejemotivnější.
Běžecky mi hrozně sedly závody seriálu Salomon Trail Running Cupu - už je to pár let, ale v podstatě to byly délky kolem 1/2 maratonu v kopcích. Zadov, Krkonoše a tak... To bylo fakt hrozně hezký. Taky jsem si za to vysloužil ve 2017 pohár, ale spíš za účast a nasbírané body, než za výsledky.
Pak nej MTB zážitek byl Salzkammergut Trophy, maratonská akce v kopcích kolem Solné komory v AT.
4. A ten nejnáročnější? Každý kdo trochu běhá si sáhne občas na své vlastní dno. Já osobně jednou zažil vyčerpání fyzické, psychické i emoční, a vím, že pokračovat v tomto stavu je sakra "magořinec". Máš taky tento zážitek a odkud?
Musím zmínit pověstnou maratonskou zeď, na kterou kterou jsem narazil při svém prvním maratonu. To bylo fakt nepříjemný... Ale zpětně se moc nedivím, že jsem do ní naboural. Ten pocit, že každý další krok bude bolet víc než ten předchozí...
No a další mám kvůli zranění. Před pár lety jsem fakt makal, abych se dostal na 1/2 někam ± k 1:35, ale asi týden před závodem jsem blbě došlápnul tady v lesích a něco mě píchlo v kotníku. Bolest trošku přetrvávala, ale řekl jsem si, že to na té půlce rozběhám. Začátek byl super, letěl jsem jak vítr, ale kotník jsem furt cejtil, že není úplně v cajku. Kolem 7-8km už to bolelo jako čert, každej zdravotník na trati byl můj, sypal jsem do sebe magnesko, chladil to. Marně. Bylo to horší a horší. Nejzajímavější pocit byl, kdo zná pražskou 1/2, když se v půli závodu probíhá kolem Rudolfina (tedy místem startu). Mám se na to vykašlat nebo ne? Rozum jasně říkal, že jo! Ale prostě jsem to chtěl doběhnout, tak jsem se pajdal dál. V momentě, kdy jsem si řekl, že už to jen doběhnu, jsem si najednou začal ten závod - tu atmosféru hrozně užívat. Lidi kolem sebe, i tu trať samotnou, fakt to bylo emotivně nejsilnějších 10km. Ovšem když mi pověsili medaili v cíli, tak jsem se zastavil a už se nerozešel. Fakt jsem nebyl schopný udělat jediný krok, ani skok na té zdravé noze. Šíleně to bolelo, přestával jsem chvílema vidět... Tak jsem skončil v péči zdravotníků, pak na Františku, kde na ambulanci, když mě viděli, pronesli: "A hele, další blbec, co si myslel, že to rozběhá.", no a pak asi na 3/4 roku s běháním konec :-)
5. Znám málo lidí, kteří znají okolní lesy a každou cestičku, jako ty. Máš tady nějakou běžeckou srdcovku, nebo běžecké okolí bereš komplexně?
Vylezu z vrátek do lesa a peláším... Ten Babickej les mám fakt rád, můžeš si tam dát pohodičku po šotolině, ale najdeš tam i nějaké ty kopečky, když chceš. Lom na Plachtě je úplně super místo, kde se pokaždé zastavím načerpat nějakou energii z toho místa. Voděradské bučiny - tam je to taky super, mám rád takovou tu spodní návratovku z Jevan podél rybníků. Nebo třeba z Babic ke Kostelu v Mukařově na oběd a pivko. Po čase už fakt znáš každý kořen v lese. Tak poslední dobou dávám tzv. jednosměrky. Hodím holku do školy, sednu na bus a třeba ještě na vlak, no a pak se vracím. Z Jevan, z Tismic, Uhříněvse, Světic, nebo třeba i ze Senohrab. Nebo na starý kolena dávám intervaly, běhám s brzdným padákem sprinty na hřišti. Prostě aby to bylo pestrý a nezevšednělo mi to.
6. Kdy a proč tě zaujala myšlenka podílet se na projektu Beˇhej Babice? U piva jsme se často bavili o navázání na "Babickou čtvrtku", ale nikdo asi nečekal, že vznikne něco v takovém rozsahu. Čekal jsi, že tě to takto vcucne?
Rád běhám, a nejsem v tom sám, takových je nás tu víc. Sdružit ty jednotlivé individuality (ať už to jsou ostřílení běžci samotáři, nebo naopak lidé, co potřebují společnost aby se šli provětrat), to mi přijde jako fajn myšlenka. Historicky tu vzniklo SK Babice, v jehož dresech běhá fakt elita. Máme tu Rugby Babice, Sokol Babice (fotbal). Tak pojďme dát dohromady běžce všeho druhu a utvořit tu lokální běhající komunitu. Vyměňovat si zkušenosti, či jen tak klábosit o běhu. Vrátit sem tu babickou čtvrtku, to by bylo fajn.
No a hlavně, znáte to: s něčím začnete, chvíli držíte, pak si dáte kratší/delší pauzu, pak začnete znova atd. atd. Doufám, že by se běžecká komunita tady mohla navzájem motivovat - právě abychom nepřestávali a vytrvali ve svém úsilí.
7. Jak odhaduješ potenciál projektu? Kolik lidí tipuješ, že si nazují boty a půjdou do toho s námi? "TIP" za dva bludišťáky. Kolik lidí přijde na start Babického trailu, který bychom letos chtěli opět nastartovat? Číslo#.
Jsme relativně malá vesnice, kdo bere běhání vážně, už asi něco pro to dělá. Ale byl bych opravdu rád, kdyby se i jen několik málo jedinců rozhoupalo to jít zkusit. A kolik lidí přijde na start závodu? Termínovka je už docela našlapaná, nicméně kolem 75 lidí si myslím, že by mohlo...
8. Tvá motivace pro začínající běžce. I ty, kteří si říkají, že nikdy ale nikdy, nikdy nevyběhnou. O co třeba přicházejí?
Představte si jarní ráno, slunce ještě pořádně nevylezlo, a vy už klušete chladným babickým lesem. Běžíte kolem rybníků, nad kterými se váli opar. Vyběhnete nahoru na Plachtu, kde je nádherný výhled daleko do kraje. Běžíte lesem, kde vnímáte různé proudy teplého a chladného vzduchu, zavanutí ozónu. Slunce svítí skrz stromy na lesní paseku, občas vám přeběhne přes cestu zajíc či srnka. Žádná sluchátka, posloucháte zvuky lesa, užíváte si takové to teď a tady. Nikde nikdo. Nabíjí vás to. Kolik lidí o tohle přichází, ačkoliv má možnost tohle zažít.
Možná kapitola sama pro sebe je běh kvůli redukci hmotnosti. Pokud už máte nějaké zkušenosti s během nebo s chůzí, jděte do toho. Podívejte na mne, loni jsem měl trochu línější období a zranění kotníku (ale ne z běhání), v prosinci jsem vlezl na váhu a ukázala 106, teď máme březen a ukazuje 93. Takže to jde, nutno však vytrvat a upravit i jídelníček. Ale jasně, že si dám knedlo, zelo a pivko, teď už bez výčitek.
9. Co běh dává tobě? V aplikaci u tebe vidím aktivitu s výjimkou každý den. Co je tvůj motor?
V podstatě viz předchozí odstavec. Hrozně mě to pozitivně nabíjí, někdo by řekl, čistí hlavu. Já se prostě po běhu cítím lépe než před. Asi je to droga.
10. Prozraď trochu a odkopej, na co se lidi s Beˇhej Babice mohou v budoucnu pravidelně těšit?
Kromě závodu, to je kapitola sama pro sebe. Jde o přísun informací k běžecké komunitě, sharování tras a poznatků z okolí, možnost účasti ať už na společných akcích nebo výbězích.
Otázka pod čarou: Kolik v průměru měsíčně naběháš a jaký je tvůj strop?
Na to je poměrně složité odpovědět, někdy mě baví dlouhé běhy, někdy si dám třeba sprinty s padákem. Pokud bych ale měl vzít aritmetický průměr řekněme od ledna 2024, vychází to na nějakých 200km/měsíc.
Pavle moc děkuji a to asi za všechny, co se jakkoliv na BB podílejí, i za ty, pro které je dělán a určen.
Aby to bylo ještě zajímavější.
Aby vše bylo ještě zajímavější, připojilo se "Běhej Babice" k projektu a organizaci "Rozběháme Česko", kde tak Babice získaly v této velké rodině svůj samostatný status "Rozběháme Babice".
O čem vlastně je "Rozběháme Česko"?
Jednou z našich hlavních aktivit je podporovat lidi při hledání zdravějšího životního stylu a inspirovat je k pravidelnému pohybu, který má smysl. V rámci tohoto projektu pořádáme bezplatné běžecké výběhy i výběhy se psy (canicross) s našimi AMBASADORY po celé České republice. Učíme lidi zdravému běhání a pořádáme vzdělávací kurzy. To není všechno. Pořádáme a i se účastníme běžeckých akcí pro vybraný charitativní účel. Snažíme se nabídnout rozmanitou a smysluplnou sportovní zábavu a zároveň vytvářet nové sociální vazby.
Pod hlavičkou Rozběháme Česko funguje hned několik projektů:
Začít postupně. Nemít přehnaný ambice a najít si model, který ti nejvíc vyhovuje
Martin. Pro mě těžké téma, jelikož tohohle "vola", znám od školky už skoro 35 let. Zažil jsem s ním snad vše. Od první hádky ve školce o mončičáka, první kule ve škole, pubertální výkyvy nás obou. Hádky o ženský i lízání si ran, když jeden z nás od nich dostal košem. Skákali jsme spolu z letadla na padácích, jezdili 4kolky. Zapíjeli navzájem narození svých dětí. Oslavili spolu dvě svatby. Obě byly mimochodem mé, jeho to zatím čeká, tak prozatím supluji a vyrovnávám skóre, než se toho ujme. A vlastně nevím, jak se to stalo a mohl jsem dopustit, že jsme v Babicích sousedi dvojdomku.
Jednou ale asi napíšeme společně knihu s názvem "přátelství v dobrém i ve zlém". Tedy, až se tu dohádáme kvůli plotu, resp. našemu psovi, co k němu chodí na velkou. Martin je ten, co mě před lety k běhu přivedl. Přivedl a řekl, že vlastně raději běhá sám a tím byl jeho trénink u konce. Klasik! Párkrát do roka se proběhneme v okolí Babic, nebo se potkáme na nějakém závodu. Dál si každý běháme po svém. Mimo jiné Martin je spoluzakladatelem NaHoru.tv. Krásný on-line projekt o horách, horolezcích, ultra běžcích aj., odkud i my díky Martinovi čerpáme témata a rozhovory pro Beˇhej Babice. Martin samozřejmě běhá okolní babické lesy. Umí se jen tak vyklusat, ale i zabrat a najít si 30km dlouhou šňůru po okolí. To ale necháme pro ostatní. Teď přišel čas na různorodé otázky, které má Martin dost v malíčku. Dnes se tedy s Martinem vydáme mimo babické lesy. Martinovi dáme schválně pouze 6 otázek, jelikož každá bude z jiného soudku a často obsahově a informativně náročná.
1. Márty, asi stejná otázka skoro pro všechny. Co tě tenkrát přivedlo k běhu. Co ti běhání dává?
Vždycky jsem se věnoval sportům. Obecně fotbal, chvilku box, chvilku tohle a pak tamto. Dlouhodobě jsem se věnoval i futsalu, se kterým jsem musel po nějaké době přestat z důvodu, že mě začala zlobit kyčel, což mě vlastně přivedlo k běhání. Tedy kontrolovanějšímu pohybu oproti futsalu a kyčel mě najednou tolik nezlobila. Ze začátku jsem běhal v Praze po asfaltu, což nebylo ideální. Později jsem běh přesunul do přírody a postupem času začal navyšovat objemy. Dlouho jsem měl problém zlomit hranici 10km. V momentě, kdy se to podařilo a dostal jsem se na 12, 14 a více km, jsem ale pro změnu bojoval s tím, že to pro mě nebylo komfortní. Nejvíc se pak u mě běhání zlomilo v momentě, kdy jsem se naučil běhat pomalu. Tak jsem se vlastně naučil běhat komfortně, dlouhé vzdálenosti a byl to pro mě asi největší game changer, který jsem se naučil i díky laktátovým testům. Na běhání mě určitě nejvíc baví ta flexibilita, baví mě běhání v přírodě, v horách, z kopečka do kopečka a dát si pořádně do těla. Baví mě, že nemusíš mít žádnou hokejovou výstroj. Nemusíš být někde na čas od - do. Stačí prostě nazout boty a vyběhnout kdykoliv, kdekoliv a kamkoliv.
2. Vím, že ses dost věnoval a vždy věnuješ otázce správných běžeckých bot a dropu. Můžeš tu vysvětlit, proč je vhodná obuv tak důležitá a co je drop?
Co je drop? Proč je důležité řešit správnou běžeckou obuv? Drop je vlastně rozdíl mezi špičkou a patou v milimetrech. Úroveň špičky a paty vůči noze. Takže pata je vždy logicky výš. Dalo by se laicky říct běžecký podpatek. Například drop který je 8mm (udává výrobce běžeckých bot) znamená, že pata je trošičku výš právě o těch 8 mm oproti špičce. Drop 4mm pak bude pata o 4mm výš než špička, drop nula pak logicky pata i špička je ve stejný rovině. Proč je důležité se tomu věnovat. Ono ti to vlastně vytváří přirozený náklon nohy při běhu Jelikož i my jsme při běhu v lehounkém předklonu. A čím vyšší drop, tím víc ti ten náklon dělá pak ta bota. Pro začátek je to určitě dobrý, drop ti pomáhá držet správný náklon při malé námaze, ale dlouhodobě to není ideální, jelikož ten náklon bys mel umět držet sám od sebe, pokud máš dostatečně silná lýtka a správně zapojuješ všechny svaly. Takže pro začínající běžce 8mm úplně v pohodě, ale za mne by mělo postupné docházet ke snižování dropu. Většina běžeckých bot drop mají. Tuším Hoka min 4mm, možná 2, ale jsou i výjimky s nulovým dropem jako například jsou Altry, které jsou i trochu ve tvaru barefootu tzn. že mají mnohem víc prostoru pro špičku a prsty, tedy i přirozenější pohyb. Každému vyhovuje něco jiného, ale čím více se řeší správná technika chůze a běhu, tak se doporučuje obecně mít více prostoru pro prsty a menší drop viz barefoooty, což je taky časté téma dnešní doby. Já osobně vždycky běhal v Hoka One One, a to dlouhodobě a teď poprvé běhám ty Altry s nulovým dropem a jsem nadmíru spokojen.
%20%E2%80%A2%20Fotky%20a%20videa%20na%20Instagramu.png)
3. Tvá silná stránka jsou i doplňky stravy. Vyjmenuj 5 a popiš, proč by se každý, kdo se sportu a konkrétně běhu věnuje, měl starat o správné doplňování vitamínů a jiných doplňků stravy. Co člověk díky běhu ztrácí a co by měl pravidelně doplňovat?
Doplňky stravy. Za mne jednoznačně hořčík, neboli Magnesium. S tím že tu doporučenou denní dávku je dobré ještě rozložit z více druhů hořčíku. Myslím že jich je celkem 7 a každý má trochu jiný vliv na tělo. Je ale určitě dobré používat ranní hořčík což myslím, že se jmenuje Malate (malátová forma). A po zátěži nebo večer Performance hořčík. Tyhle dva dají skvělou kombinaci denní dávky. Další určitě vitamín C. Ono se to nezdá, ale Céčka máme obecně všichni málo. Což ukazuje i dlouhodobé měření v populaci. Vitamín C není určitě jen imunita, ale je skvělý na regeneraci těla, na předcházení problémů, regeneraci svalů a problémy se šlachami a podobně. Já beru "Céčko" každý den, i když neběhám. Ve dnech, když běhám, bych dal klidně céčko před i po výkonu a u několika hodinových například ultra běhů někde v horách klidně i během výkonu. Další, který beru denně, je Zinek. A stejně tak Draslík. Mně třeba opakovaně při krevních testech vychází vše v normě, ale draslíku mám dlouhodobě méně. Elektrolyty. V létě, když se člověk hodně potí, ztrácí hodně minerálů a proto je dobré právě doplňovat formou elektrolytů. Dále bych se zamyslel nad vitamínem D3 a K2 ale to už je hodně individuální.
%20%E2%80%A2%20Fotky%20a%20videa%20na%20Instagramu.png)
4. Jedna rychlá pro začínající běžce. Tepovka, čas, vzdálenost nebo rychlost? Na co se zaměřit, čemu se ze začátku vyhnout, nebo nechat na později?
Na začátku bych vůbec z toho nic neřešil. Hlavně začít pohodlně běhat. Je to hrozně individuální, každému vyhovuje něco jiného. Musí tě to bavit. Jakkoliv, hlavně chodit běhat, nedávat si velká sousta a cíle. Začít postupně nemít přehnaný ambice a najít si model, který ti nejvíc vyhovuje. Ráno, v poledne, večer. V lese, po silnici, dlouho, krátce, hlavně to nepřehnat a neodradit se od toho. Najít si svůj rytmus a pravidelnost, což je pro mne naprostý základ. Jednoduše se proběhat. Pokud má člověk nějaký sporttester, tak si může začít hlídat tepovku a běhat si tak s pomocí ve své komfortní zóně.
5. Příprava, regenerace a kompenzace. Tvůj osobní postup, nebo doporučení? Spousta lidí jde běhat a myslí si, že má tím splněno. Mohl bys tu nějak vysvětlit, že během samotným nic nezačíná ani nekončí?
Určitě k běhání cvičit. Cvičit zadek, zadní svaly, posilovat ty svaly, které při běhu moc nezapojuješ, ale zároveň je potřebuješ mít silné. Lýtka kvůli správnému náklonu a technice, břišní svaly a podobně. Prostě se na to podívat komplexně. Líbil se mi tvůj nápad zapojit jako kontra veslovací trenažer, kde zapojuješ spousty jiných svalů, než při běhu, ale pro běh důležitých.
Poslední dobou se doporučuje pořádně se protahovat po běhu, ne před během, kdy je tak dle statistik méně zranění. Před během určitě lehké protažení, po běhu se na to zaměřit více. Tělo je více zahřáté, svaly připravené. Dále, naučit se běhat pomalu, mít tedy většinu svých běhů aerobně. V mým případě je to tepovka kolem 140. Naučil jsem se to podle hodinek a klidně 2-3/4 běhu by mělo být pomalu v komfortní zóně. Zde není úplně tak zásadní vzdálenost, jako délka, říká se alespoň 45 minut v aerobním běhu. Pak, když běháš pravidelněji a víc, tak je dobré si to kombinovat s nějakým kopečkem, sprintem a jinou technikou. Takže protahovat se po běhu, mít pravidelnost a běhat pomalu.
6. Tvůj názor na Beˇhej Babice, od zrodu i první myšlenky do projektu vidíš. Čím bys motivoval lidi, aby začali běhat a nehledali důvod, proč to zrovna dneska opět nejde?
Můj názor? Určitě mi to dává velký smysl v rámci docela úzké komunity, jakou Babice jsou. Nakopnout se tu navzájem, vyhecovat se, zapojit děti. To celé jak pro začínající běžce, tak se challengovat i z těmi zkušenějšími. Je to nástroj, jak začít pravidelně běhat, poznávat u toho nové lidi, sdílet své příběhy. Vnímám to i jako společenský bonus všech, co běh baví, nebo to teprve chtějí zkusit a Babic jako takových. A hlavně, děláme to přeci každý sám za sebe a pro sebe. Takže do toho Babice!
Děkujeme a brzy se vidíme v běžeckém (nebo za plotem vlastně). ,-)
